Neustále jsem si z tohoto slovního spojení dělal jen legraci. Přišlo mi to vtipné. Ale potom mě z ničeho nic začala bolet hlava, bolela den, dva, tři, prášky už moc nepomáhaly a tak jsem na to zůstal sám, ale co proti takové bolesti dělat? Přiznám se nic jsem nevymyslel. Jediné co mě napadlo bylo nemyslet na Ní… Hmm, krásně jednoduché řešení, už jen ho uskutečnit, tak jsem se snažil zaměstnávat mozek aby musel neustále něco dělat a nemohl na Ní myslet, celkem se mi to i dařilo. Jakmile ale byl nějaký volný prostor, ve kterém jsem mozek dostatečně nevytěžovat, tak se všechny myšlenky vrátily a mě opět nic nebavilo. Chtěl jsem jen jedno, aby všechno bylo jako dřív. Jak jednoduše se to píše, ale chtít musí dva.
Protože jeden může dělat co chce, třeba se stavět na hlavu, ale bude mu to platné jak mrtvému zimník.
Právě mě napadlo, že je vlastně jedna doba, kdy mě hlava nebolí a mozek nemyslí a to je když spím. Takže dalo by se říct, ta kratší část dne. Což mě osobně nijak neuspokojuje, když vím, že je tak blízko a přitom, tak vzdálená…
Má cenu se vůbec o něco v životě snažit? Když všechno co chceme může být ve zlomku vteřiny zničeno? Za mě nyní říkám NEmá to cenu! A asi proto stále věřím, že všechno může být jako dřív, protože se říká, že láska i hory přenáší…
P.S.: Stále Tě Miluji, vrať se mi…
Štítky:boj, láska, myšlení, žena
(zatím nehodnoceno)
Ukládám ...Podobné příspěvky
RSS komentářů k tomuto příspěvku. TrackBack URL
Poslední komentáře