Divno, pusto a prázdno

Blog       1 105x zobrazeno Přidat komentář

Cítím se jako vyžvýkaná žvýkačka. Sužuje mě pocit prázdnoty. Chtěl bych, aby všechno bylo jako dřív. Já byl zas ten vysmátý hoch, kterého nic netrápí, koukajíc na všechno s nadhledem a vyrovnaností sobě vlastní. Nenechal se ovládat vlastními pocity a trápeními, které ho rozežírají zevnitř. Ať dělám cokoliv, tyto pocity mě neopouštějí, pouze odchází do pozadí a do popředí se dostávají ty lepší. Smích, vnitř klid a vyrovnanost, které ale dlouho nevydrží a zase je vystřídají ty pocity marnosti a prázdnoty.

Sice nikdy nic nemůže být jako dřív, ale alespoň maloučko by se všechno mohlo ustálit a vrátit se do starých kolejích radosti a štěstí z každé chvíle, kterou prožiji. Alespoň na chvíli vypnout a zapomenout na realitu, která se vás pokouší zadusit, dávkou života, kterou nemůžete pozřít. A kdybyste se jí chtěl náhodou zbavit, tak přihodí ještě nějaký ten balvan na víc. Vám už se skoro podlamují kolena, ale věříte v lepší zítřek, takže tu tíhu nesete a čekáte. Plný očekávání ale přetížení čekáte na další den, co přinese, co si vezme.

Ptám se sám sebe: „Kolik toho člověk vydrží, než ho to zlomí?“ Odpověď neslyším… Utíkám pryč, daleko od lidí, přes slzy skoro nevidím na cestu, ale běžím. Kam? Nevíte, prostě běžím. Konečně doběhnu na místo, které se cítím bezpečně, někde kde budu sám. Praštím sebou na tvrdou nepohodlnou zem, což mě nyní netrápí. Slzy po tvářích mi tečnou proudem. Pomalu se uklidňuji, vybrečím se, otřepu se a jdu dál. Sice nevím kam, ale jdu dál s novu chutí prozkoumávat nástrahy všedního i nevšedního života.

Sdílej:
    Štítky:, , ,
    Hlasovat proti tomuto příspěvkuHlasovat pro tento příspěvek (zatím nehodnoceno)
    Loading...


    RSS (komentáře k příspěvku) TrackBack URL

    Komentáře