Do třetice všeho… aneb mise: Autoškola splněna!

Blog       3 194x zobrazeno Přidat komentář

O prázdninách jsem psal o svých prvních jízdách a nyní jsem zdárně autoškolu dokončil… Jistě znáte to pořekadlo do třetice všeho dobrého ale i zlého… A co má toto pořekadlo společného z autoškolou? Vlastně nic, ale pro mě víc než dost. Testy aneb šestiminutový vyhraný sprint… Jízdy aneb běh se zdárným koncem… Technika aneb není nutno… Nyní jsem nastínil jak asi jsem ukončil autoškolu a nyní se o tom rozepíši.

Teoretická část (test)

V 7.20 stepuji před úřadem v 7.25, přicházejí učitelé z autoškoly vcházíme na úřad, můj učitel si ode mě bere peníze a jde za mě zaplatit, čili se nemusím o nic starat, pohodička. Nervozita je ale připravoval jsem se, tak to dám, myslím si… V 8.00 mají začít testy, ale osm pryč a stále nic, aha osm pět, přichází komisař, první chyba lávky… Patnáct minut fuč… půl hoďka a stále sedíme všici venku, nervozita narůstá… Hodinky ukazují děvet a první jdou dovnitř k PC – mezi nimi jsem i já. Na stole u PC je jmoje jméno a ID ťúkám ID do políček a čekám na uvolnění testu, nejdříve rychle prolétnu zkušební test, uznávám, že je to škoda času, hodí se to pro někoho kdo neumí s PC vůbec nic… Heh, nyní ostrý test, než začnu ještě se protáhnu, jeden klik, potvrzení a už jen klikám a mačkám šipku doprava, aby to šlo rychleji… Všichni jsou v půlce a já se protahuji podruhé a opět dvakrát ukončuji test a nyní čekám co bude… Zelená obrazovka, super oddychnu si, jdu si pro přehled chybek (3)

Praktická část (jízda)

1. ostrá jízda

Na tuto jízdu jdu první a stejně jako test jsem i nejrychleji zpátky na dvorku autoškoly… Nervozitá je značká, motor běží, auto se ohřívá. Sedám do auta seřizuji zrdcátka, sešlapuji spojku, řadím za jedna a povoluji spojku a vyjíždím z toho malého prostoru dvorka. A hle červená osekaná značka z nápisem STOP, ale já nic elegantně pokračuji v jízdě, zrovna nic nejelo a moje nervozita rozhoupala i auto, že jsem si ani neuvědomil, že jsem zrovinka zapomněl zastavit. Před další STOPkou si auto přebírá učitel a jede se do autoškoly… Taky rychlovka pět minut.

2. ostrá jízda

Učitel si neodpustí vtípek se stopkou… Rubeš, co se dělá na červené osekané značce s nápisem stop? V této jízdě už se chybky moc nebyly STOPky jsem si pamatoval z minula, ale točil jsem hlavou málo do prava na neoznačených křižovatkách a komisaři se to ještě nezamlouvalo, takže do třetice… Odcházím se slovy: „Příště to dostaneš k Vánocům“ říká komisař, to si snad dělá prdel, myslím si, taky mi to mohl dát teď.

3. ostrá jízda

Klid v těle i duši. Sedám do auta. Vše seřídím a vyjíždím. Hned po několika málo minutách si myslím, nejspíš pojedu po dálnici. A taky, že jo! Připojovací pruh, tři, čtyři, zrcátko, plyn a jedem na tachometru 110 km, zachvíli odbočíme doleva, trasu jsem jel dva dny před tím v autobuse, čili jsem byl připravený na to, že nejspíš odbočím… Pomalu začínát zpomalovat na třetí převodový stupeň, ještě si dáme vesničky při Slaném, jeden železniční přejezd, rozlišenou a nerozlišenou křižovatku a jede se na dvorek… Vytkne mi nějaké chybky a říká: „To už dopiluješ doma.“ s těmito slovy se se mnou loučí. Hurá, konečně to mám z krku…

Teoretická část (technika)

Kdo se moc ptá moc se doví, kdo se nezeptá nic neví… Po první neúspěšné jízdě by se toho ode me moc nedozvěděl, nic se neptal… Po druhé už bych už i něco věděl, ale něco málo taky ne, ale stále nic. A do třetice už to ani nečekám, a taky že jo, zase nic. Ale vůbec mi to nevadí…


Sdílej:
    Štítky:,
    Hlasovat proti tomuto příspěvkuHlasovat pro tento příspěvek (zatím nehodnoceno)
    Loading...


    RSS (komentáře k příspěvku) TrackBack URL

    Komentáře