Jindrova životní cesta

Dohrály poslední kapely a je tu čas zhodnocení letošního Rocku na valníku No.11, který byl již jako každoročně skvěle připravený a organizovaný! Začnu nejdříve číselně… Na 2 stage vystoupilo 56 skupin, které si přišlo poslechnout 2649 platících návštěvníků + nějaké ty VIP.

Den první

Festival vypukl 5 minut po jedenácté hodině a byl zahájen skupinou R.Z.M., kterou si nenechal ujít slušný počet lidí. Sotva si sednu, tak si jdu zase sednout jinam, protože jsem uviděl Lucku, sorry Tome, ale tebe jsem nepoznal… Neměl bych opomenout, že jsem tam nebyl sám. Byla tam se mnou Martina… Stánky byly na chlup stejné jako v loni, pivo bylo krásně vychlazené a cena přijatelná… A na co, že jsem se nejvíce těšil první den? No přeci na Wajgla, Deratizéry, Jaksi Taksi, Visací Zámek, Totální Nasazení a Olympic, který si nenechal ujít ani místní starosta… Abych vydržel až do konce, tak jsem měl asi 5 energiťáků a doma jsem nemohl 2 hodiny usnout…

Den druhý

Druhý den vydrželo až do konce nepršet, odehrála poslední kapela, dojel jsem domů a za chvíli to vypuklo… Ale to jsem začal nějak tak od konce… Ale to vůbec nevadí, protože přece ke konci hrálo to nejlepší Rastafidli Orkestra, Fast Food Orchestra, Alkehol, Harlej a Projekt Parabelum… Já bych se chtěl vrátit k té motorce… Jo, Harlej… si tak krásně hráje, bezvadně se poslouchá z pod pódia a najednou nic… Co, že se stalo? Mno, jak jsem již řekl, stáli jsme všichni 4 pod pódiem, posloucháme Harlej a já… si zničehožnic uvědomím, že se nemůžu hnout, špatně se mi dýchá… Chtěl bych odejít, ale nemůžu… Tak tam tak sedím a oddávám se záři reflektorů, které ve mně vyvolávají nepopsatelné zážitky… Cítím, že chci odejít, ale nemůžu… Vím, že za mnou stojí kamarádi, kterým bych to mohl říct, ale já se nemůžu hnout natož promluvit! Takže tam stojím, jak zařezaný a čekám, až si toho někdo všimne, trvalo to jen dvě písničky (ale pro mě neskutečně dlouho) Tom na mě promluvil, ale já mu nemůžu odpovědět, tak sklopím zrak, třeba se bude něco dít… Konečně mě odtáhnul, jen co mě otočil, tak jsem se mohl normálně nadechnout a hlavně jít, konečně se dostavil ten pocit nepopsatelné úlevy. Posadil mě na lavičku a šel si užít Harlej. Seděl jsem na lavičce, koukal na pódium a nemohl se hýbat a najednou jsem pocítil, že začalo pršet ale já jsem se nemohl hýbat, tak jak jsem si měl vzít mikinu? Vzal jsem si jí až když Harlej utichl a reflektory přestaly blikat. Už zbývalo přežít jen pár posledních kapel…

Den třetí

Když jsem se ráno probudil, tak všude bylo mokro, to asi bylo tím deštěm, ty jo to je úvaha… A že dneska se ten déšť trošku více vyřádil, ale nedalo se nic děla, i přesto byly lavičky celkem suché, takže pohoda, kde sedět bylo… Ale dnes už jsem toho měl dost, tak jsem tam tak 2-3 hodinky prospal, jo i na fesťáku jde spát, nedivte se… Ale na to lepší už jsem byl ready – Doctor P.P., Zvlášňý Škola, Punk Floid, Volant a Tleskač a šel jsem domů a nebyl jsem jediný… Poslouchám Volanty a najednou mi volá kolega z práce, že mám přijít před bránu… dobře no, tak jdu… A on nikde tak mu volám a on se vrací zpátky… Má u sebe nějaké pivčáky, tak dáme a potom jdeme koupit další do města a vracíme se zpátky ke kinu, kde z lavičky mimo areál posloucháme při popíjení piva posloucháme KillJoy. Samozřejmě, že hřeb večera, čímž je Tleskač si nemůžeme nechat ujít! A proto se vracíme zpátky za Liborem, abychom si užili poslední kapelu… I přesto, že potom hraje ještě jedna, tak odcházím domů…

Štítky: festival, Rock na valníku, Slaný