Všichni lidé něco hledají, za něčím se ženou. Ani já nejsem vyjímka. Hledám, co já vlastně hledám? Hledám něco, co by mě uspokojilo, udělalo mě konečně šťastným, o něco co bych se mohl opřít a vědět, že mě to podrží a nenechá mě to upadnout. Upadnout držkou na zem, a kdyby náhodou už mě to nechalo upadnout, tak by mě to alespoň zvedlo a podepřelo, abych rázem neupadl znova. Ale jak takovou podporu najít? A kde jí vlastně hledat? Dá se vůbec najít něco, o čem si myslíte, že máte ale skoro vzápětí přijdete na to, že to byl jen omyl nebo jak to nazvat?
Musí se jen chtít
Když o tom přemýšlíte, vidíte dobré i špatné ale nedokáže nebo nechcete dokázat rozhodnout, jak to bude dál. Máte tomu ještě dát čas nebo to zabalit a dělat jako by se nic nestalo? Přežít to, jako už tomu bylo v minulosti? Neustále na to myslíte a při tom myšlení třeba i brečíte a chcete třeba i naivně věřit ve změnu/y, které možná někdy časem přijdou nebo čekat nebude, seknete a bude „vymalováno“. Ale jde to tak jednoduše? Proč by to nemělo, jako jít? Všechno jde, jen se musí chtít!
Štítky: láska, žena
(zatím nehodnoceno)
Loading...RSS feed for comments on this post. TrackBack URL
Poslední komentáře