Jsou období, kdy jste maximálně šťastní a nic vám nechybí, úsměv na rtech, všeobecná pohoda, radost ze života vize jasné budoucnosti, kde víte co chcete a jdete za přímo za tím. A najednou! Bum! Prásk! A ležíte. Válíte se na zemi. Chcete se zvednou? Padáte. Znova se zvedáte. A zase bum, ležíte! Ještě jednou? Ne? Budete ležet? Koukat co se děje… A potom se objeví lidé, přátelé, kteří vás zvednou. Pomůžou. Postaví vás na nohy. A ukážou novou cestu, směr.
Pomalu se za pomoci přátel otřepete. Úsměv se vám vrací na rty. Zvedáte svěšenou hlavu a rozhlížíte se kolem sebe. Hledáte nový smysl, nový cíl. Už zaměřujete? Ale nejste si jisti? Poraďte se! Máte přeci lidi, co vás podrží, přátele. Střílíte, zasáhnete cíl… Jdete dál… Ale potom vám dojde, že jste na něco zapomněli… Nepoděkovali jste…
Co teď? Zapomněli jste na přátele, kteří vás zvedli ze země a postavili vás na nohy? Neklesejte, i oni můžou upadnout a potom přijde vaše chvíli, kdy je bude zvedat vy! A třeba taky zapomenou…
Pravý přítel je ten, který přijde, když ostatní odcházejí…
Štítky:boj, kamarádi, láska, žena
(zatím nehodnoceno)
Loading ...Podobné příspěvky
RSS komentářů k tomuto příspěvku. TrackBack URL
Poslední komentáře