Chcete říct pravdu, ale nevíte jak to dopadne. Naťuknete pravou podstatu, ale trochu to okořeníte, aby se Vám ta “pravda” lépe říkala, ale tato upravená slova, skutečnosti jak jistě víte už pravda nejsou, ale tomu komu to vykládáte to jistě neví, takže je šťastný, že je to jak čekal a vy jste taky šťastný protože jste právě obšťastnili jiného člověka, ale za jakou cenu za cenu lži, chcete-li nazývejte to upravenou skutečností.
Ale co když člověk, který je přesvědčen o pravdě upravené skutečnosti a potom se dozví tu pravou nefalšovanou ničím neupravenou a jedinou pravdu, kterou jste před ním chtěli utajit, aby byl šťastný? Je zklamaný ba i dokonce naštvaný na Vás na svět, že není tak pěkný jak si přál. Je to blázen, když uvěřil této lži, která se tak tvářila už od počátku nebo je důvěřivý a právě se zklamal ve Vaší osobě?
Má cenu lhát, když pravda musí vždycky vyplout na povrch a to většinou v nejméně očekávaný okamžik, ve kterém dokáže zranit mnohonásobně víc než v jiný čas?
Štítky: každodenní trápení, komunikace, lež, pravda
(zatím nehodnoceno)
Loading...RSS feed for comments on this post. TrackBack URL
Poslední komentáře