Podpora? Jsi asi upadnul!

Blog       966x zobrazeno Přidat komentář

Už takhle se nacházím v dosti špatném stavu (moji čtenáři tuší) a můj stav se ještě zhoršil. Když se mamka dozvěděla, jak jsem napsal, spíš tedy nenapsal praktickou maturitní zkoušku. Když jsem viděl, jak mi to počítání na doučování už jde, měl jsem radost – nejspíš oprávněně ale předčasně. Nevyšlo to! Byl to úplný propadák! Posral jsem, co se dalo… Takhle nějak jsem se cítil, když jsem se dozvěděl známku. Byl jsem nasraný sám na sebe. Někde se stala chyba, to co jsem na doučování spočítal bez nejmenších problémů, jsem posral, jak jen to šlo. Dosáhl jsem „nejvyššího“ ocenění 5…

I mojí drazí rodičové se museli dozvědět známku. Já jsem se jí dozvěděl včera, radši jsem si to nechal ještě den pro sebe. Dneska se na to mamka cestou domů zeptala sama od sebe… Ač nerad jsem jí odpověděl. I přestože ví, jak s těmito výpočty bojuji, mě moc nepodpořila. Nevím, co jsem si od toho sliboval… Ale to co jsem slyšel určitě ne…

„Kdy chceš odmaturovat? Letos? Na podzim? Za rok? To už si hledej brigádu…“

A to je vše, celou cestu ze Slaného na mě víc nepromluvila. Zachvátil mě ještě větší pocit deprese, jak to mám zvládnout?
Byl jsem naivní, když jsem čekal nějakou tu slovní podporu? Nejspíš ano, proč? Ptám se proč? Od lidí, kterých člověk čeká největší podporu, dostane největší kopanec?
Má snad strach o mojí budoucnost nebo o peníze? Já se v tom nevyznám, ztrácím se… Jsem bláhový?

Sdílej:
    Štítky:,
    Hlasovat proti tomuto příspěvkuHlasovat pro tento příspěvek (zatím nehodnoceno)
    Loading...


    RSS (komentáře k příspěvku) TrackBack URL

    Komentáře