Ráno mě vzbudil hlahol z ulice, budík ukazoval krátce po deváté. Jej, zaspal jsem. Otevřené okno mě přilákalo blíž. Zalekl jsem se a padnul na prdel. Kde jsem? Co se stalo? Že by… Ne, to je blbost, zatlačil jsem myšlenku, že by stroj fungoval. Stroj, který by znamenal převrat. Který by mi zařídil slávu, obdiv a také vydělal peníze. Ale, co by se všechno mohlo stát, vlastně nemohlo.
Každý si určitě někdy pohrával s myšlenkou o stroji času, cestování v čase a jim podobných.
Co by mohlo cestování v čase lidstvu přinést?
Mohli by jsme se setkat s lidmi, které jsme nemohli s nějakých důvodů vidět. Napravit věci, které se nám nepovedli a jejíž důsledek jsme si uvědomili a dlouho vyčítali, stejně tak jako námi vyslovená slova, které bolely lidi okolo nás.
Napravování chyb minulosti
Cestování v čase by lidstvu ale mohlo i ublížit, pohybování v čase by totiž mohlo napáchat hodně chyb, které by se projevily až v budoucnosti. Změnit minulost ve prospěch budoucnosti se totiž může projevit jinak, jelikož osudu se nedá utéct.
Kam bych se chtěl podívat?
Moje první cesta by se uskutečnila, ještě před moje narození, jelikož bych se chtěl setkat s mými nejbližšími, se kterými jsem se setkat nemohl.
Další cesta by byla už skoro do současnosti – do prosince 07, kdy jsem po třetí v životě poznal jaké to je, když člověk přijde o blízkého člověka.
A poslední cesta by nebyla už tak vzdálená byla by jen “o půlroku zpět”, třeba by se tam toho dalo hodně změnit…
(zatím nehodnoceno)
Loading...RSS feed for comments on this post. TrackBack URL
Poslední komentáře