Jindrova životní cesta

Co to vlastně soukromí je? Existuje v dnešní době ještě nějaké soukromí? Média vs. Soukromí. Soukromí veřejně přístupné – ano nebo ne?

Soukromí je osobní prostor, který by neměl být narušován a jedinec by se v něm měl cítit v bezpečí.

Mezi soukromým a „veřejným tajemstvím“ je v dnešní době velice tenká hranice, kterou lze lehce překročit, jelikož k tomu dnešní svět sám vybízí – odložený mobilní telefon, přihlášená emailová schránka na veřejném PC nebo třeba neodhlášené ICQ. A vaše soukromí je veřejně dostupné třeba jen vaší nevědomostí.

Klikni zde, pro přečtení celého příspěvku »

(zatím nehodnoceno)

 Loading ...

Ráno mě vzbudil hlahol z ulice, budík ukazoval krátce po deváté. Jej, zaspal jsem. Otevřené okno mě přilákalo blíž. Zalekl jsem se a padnul na prdel. Kde jsem? Co se stalo? Že by… Ne, to je blbost, zatlačil jsem myšlenku, že by stroj fungoval. Stroj, který by znamenal převrat. Který by mi zařídil slávu, obdiv a také vydělal peníze. Ale, co by se všechno mohlo stát, vlastně nemohlo.

Klikni zde, pro přečtení celého příspěvku »

(zatím nehodnoceno)

 Loading ...

Máme je obdivovat nebo zatracovat? Jsou to slaboši nebo jsou silní, když to dokáží? Pokud chce člověk získat obdiv má na výběr nezpočet způsobů, jak to udělat. Jeden to udělá tak, druhý zase onak a třetí příjde a vezme si život.

Když slyším, že si někdo vzal život, hned se mi vybaví plno otázek, ale žádné odpověďi, jelikož mrtví, toho moc nepoví…

Klikni zde, pro přečtení celého příspěvku »

(zatím nehodnoceno)

 Loading ...

Byl přelom června a července 08 u nás ve škole zrovna probíhal projektový týden, v němž jsi studenti zvolili z několika variant, jak by chtěli prožít a zpříjemnit si tak konec školního roku. Já jsem si ještě s dalšími 6 studenty zvolil turistický kurz, kterému „velel“ p. Levý.

Klikni zde, pro přečtení celého příspěvku »

(zatím nehodnoceno)

 Loading ...

S úderem sedmé se otevřely dveře do městského centra Grand, kde už bylo vše připraveno. Sál a přilehlé prostory byly vyzdobeny balónky. Prezentace běžela a první lidi se přišli podívat na parket, co že jsme to vytvořili. Ke konci už se mohla prezentace zdát únavná, ale přesto se lidé bavili, alespoň mezi sebou. První spolužáci už v osm mrtví a to ještě nebyl ani slavnostní nástup, ale všechno zvládnul (jeden měl potíže, takže se neúčastnil nástupu aní šerpování, ale během večera byl zase OK) se na výbornou .

Klikni zde, pro přečtení celého příspěvku »

(zatím nehodnoceno)

 Loading ...

Jsou období, kdy jste maximálně šťastní a nic vám nechybí, úsměv na rtech, všeobecná pohoda, radost ze života vize jasné budoucnosti, kde víte co chcete a jdete za přímo za tím. A najednou! Bum! Prásk! A ležíte. Válíte se na zemi. Chcete se zvednou? Padáte. Znova se zvedáte. A zase bum, ležíte! Ještě jednou? Ne? Budete ležet? Koukat co se děje… A potom se objeví lidé, přátelé, kteří vás zvednou. Pomůžou. Postaví vás na nohy. A ukážou novou cestu, směr.

Klikni zde, pro přečtení celého příspěvku »

(zatím nehodnoceno)

 Loading ...

Neustále jsem si z tohoto slovního spojení dělal jen legraci. Přišlo mi to vtipné. Ale potom mě z ničeho nic začala bolet hlava, bolela den, dva, tři, prášky už moc nepomáhaly a tak jsem na to zůstal sám, ale co proti takové bolesti dělat? Přiznám se nic jsem nevymyslel. Jediné co mě napadlo bylo nemyslet na Ní… Hmm, krásně jednoduché řešení, už jen ho uskutečnit, tak jsem se snažil zaměstnávat mozek aby musel neustále něco dělat a nemohl na Ní myslet, celkem se mi to i dařilo. Jakmile ale byl nějaký volný prostor, ve kterém jsem mozek dostatečně nevytěžovat, tak se všechny myšlenky vrátily a mě opět nic nebavilo. Chtěl jsem jen jedno, aby všechno bylo jako dřív. Jak jednoduše se to píše, ale chtít musí dva.

Klikni zde, pro přečtení celého příspěvku »

(zatím nehodnoceno)

 Loading ...

Takto dopadla moje úvaha na téma „Společnost za 100 let“

Jak bude vůbec vypadat naše planeta za 100 let, pokud ji lidstvo nezničí? Kam až povede uvolňování mravních zásad mládeže? Všude okolo jsou „malá“ ohniska nepokojů, nemůžou se tato ohniska rozšířit na celou planetu a pomalu jí rozebrat a zničit? Nebo snad zasáhne nějaká vyšší moc a ukončí to, co jsme se snažili vybudovat, ať už dobré či špatné? Co vlastně budujeme? Je to pro všechny nebo jen pro „vyvolené“?

Klikni zde, pro přečtení celého příspěvku »

(zatím nehodnoceno)

 Loading ...

Upozornění: Tento text není psán za účelem zesměšňování služby blog.cz ani jí podobné. Jen má poukázat na odpad iNETu, který se množí strašlivou rychlostí. Dále se tento text nechce dotknout nikoho, kdo na těchto stránkách provozuje blog jakéhokoliv charakteru. Děkuji za pochopení

Právě Vás mám nejraději – napíšete mi na blog komentář s nulovou hodnotou a jen v něm žádáte, abych hláskoval pro Váš webííík, na nějaké super úžasné službě blog.cz nebo kde že blogují všichni, kdo nemají potuchy o tom, že existuje alespoň freehosting a freeRS.

Klikni zde, pro přečtení celého příspěvku »

(zatím nehodnoceno)

 Loading ...

Když si myslíte, že jste opravdu šťastni dozvíte se, informaci, která vás srazí na kolena, nedá Vám to chcete si to všechno v klidu ověřit, ale tu narazíte. A co teď? Seknout s tím? Vysrat se na to nebo to „rozdejchat“, přejít to a být šťastný dál, jelikož se musí věřit na lepší zítřky?

Klikni zde, pro přečtení celého příspěvku »

(zatím nehodnoceno)

 Loading ...