Život je boj. Krásný a bolestivý boj. Snažíte se ze všech sil, aby jste na konec přišli na to, že nemá cenu se snažit, jelikož když se něco může posrat tak se to posere! Věříte, že jste našli smysl žitova, zvedáte se ze země. Smějete se, život Vás baví a najednou. Bum, a zase ležíte! No, kurva to je život. Jo, život je pes, zlej…
RSS | RSS komentářů | Registrace na webu | Administrace | Nové heslo | Přihlásit se
Každý volný den je pěkný, ale tato neděle byla překrásná, nádherná – jednoduše: nepopsatelná. Dokonce bylo i pěkné počasí, mno i když já zrovna moc velké teplo nemusím, ale lepší než déšť nebo zima.
Existují okamžiky, kdybyste nejraději zastavili čas a nasávali sílu okamžiku/ů. Cítíte se nepopsatelně skvěle, myslíte na to, jak jste rádi, že jste se potkali a doufáte, že vám to nic nepokazí a vy budete moci býti šťastnými i nadále.
Cítím se jako vyžvýkaná žvýkačka. Sužuje mě pocit prázdnoty. Chtěl bych, aby všechno bylo jako dřív. Já byl zas ten vysmátý hoch, kterého nic netrápí, koukajíc na všechno s nadhledem a vyrovnaností sobě vlastní. Nenechal se ovládat vlastními pocity a trápeními, které ho rozežírají zevnitř. Ať dělám cokoliv, tyto pocity mě neopouštějí, pouze odchází do pozadí a do popředí se dostávají ty lepší. Smích, vnitř klid a vyrovnanost, které ale dlouho nevydrží a zase je vystřídají ty pocity marnosti a prázdnoty.
Pokud chcete někomu ublížit, co uděláte? Použijete násilí? Neblbněte, existuje i jednodušší řešení – slova! Stačí pár dobře mířených slov a vaší oběť zasáhnete ještě víc než kdyby, jste jí kopli. Fyzická rána rychle přebolí ale co rána slovem? Dokážete zapomenout, tak rychle? Chcete mít hodně nepřátel, tak stačí mluvit, tak aby to vašemu okolí ubližovalo a věřte, že na vás dlouho nezapomenou. Vaše slova jim neustále budou běhat hlavou a budou přemítat, proč jste to řekli. Proč zrovna vy, o kterých si to třeba ani nemysleli. Budete v jejich očích za špatného, budou vás nenávidět!
Jsou slova, která si tolik nepřipouštíte, jelikož byla myšlena v legraci nebo si dokonce utahujete sami ze sebe. Zrovna se většina baví, protože si děláte srandu ze sebe samotného. I ten největší bručoun se zasměje, ale najdou se i tací, které tento druh humoru neuspokojuje a myslí si o takových lidech svoje. Morousové…
Myšlení na Tebe mě bolí většinou je doprovázeno slzami. Všichni v mém okolí mi říkají: „Nemysli na ní“. Ale už mi neříkají, jak na Tebe nemám myslet.
Když Tě nevidím jsem relativně šťastný, občas se i usměji. Ale jak se má člověk smát se slzou v oku?
Máme je obdivovat nebo zatracovat? Jsou to slaboši nebo jsou silní, když to dokáží? Pokud chce člověk získat obdiv má na výběr nezpočet způsobů, jak to udělat. Jeden to udělá tak, druhý zase onak a třetí příjde a vezme si život.
Když slyším, že si někdo vzal život, hned se mi vybaví plno otázek, ale žádné odpověďi, jelikož mrtví, toho moc nepoví…
Jsou období, kdy jste maximálně šťastní a nic vám nechybí, úsměv na rtech, všeobecná pohoda, radost ze života vize jasné budoucnosti, kde víte co chcete a jdete za přímo za tím. A najednou! Bum! Prásk! A ležíte. Válíte se na zemi. Chcete se zvednou? Padáte. Znova se zvedáte. A zase bum, ležíte! Ještě jednou? Ne? Budete ležet? Koukat co se děje… A potom se objeví lidé, přátelé, kteří vás zvednou. Pomůžou. Postaví vás na nohy. A ukážou novou cestu, směr.
Když si myslíte, že jste opravdu šťastni dozvíte se, informaci, která vás srazí na kolena, nedá Vám to chcete si to všechno v klidu ověřit, ale tu narazíte. A co teď? Seknout s tím? Vysrat se na to nebo to „rozdejchat“, přejít to a být šťastný dál, jelikož se musí věřit na lepší zítřky?
Opravdu jsou vánoční svátky, svátky klidu a míru? Já o tom začínám pochybovat, jelikož mám náladu na ho*no a jen kdybych mohl, tak dám někomu (komukoliv) pěknou na čenich a ještě bych strašně rád do čehokoliv kopnul. A to jen proto aby se mi alespoň trochu ulevilo. Jelikož nálady, které se u mě nyní střídají už tak nějak trošku nezvládám.
Každý zápas je boj oba týmy chtějí vyhrát ale vyhrát může jen jeden. Na hřišti je několik hráčů, každý hráč má svoji úlohu, kterou zná a ví co má dělat. Někdy se může stát něco nepředpokládaného něco co někdo nečeká, když se to stane je to tragedie. Ale vlastně není člověk viděl jen hru, cítil ji, chtěl hrát, aby vyhrál a jak chtěl vyhrát, tak provedl něco co by normálně neprovedl.
Poslední komentáře