Po hodně dlouhé době jsem byl v kině, nebylo to způsobeno tím, že bych nevěděl na co jít, ale tím, že bych tam měl jít sám a to se mi moc nechtělo. A nyní když už mám, tak proč nejít. Tak jsem se podíval do programu, co hrají a hle Mamma Mia tu bych i chtěl vidět, tak proč nejít, když budu mít i krásný doprovod, kdo by odolal? A ještě k tomu byly prázdniny, takže to bylo ještě lepší.
RSS | RSS komentářů | Registrace na webu | Administrace | Nové heslo | Přihlásit se
Taneční kurzy znamenají naučit se tančit alespoň nějaké ty “základní” kroky do několika desítek tanců – standartních, latinsko-amerických, country i národních. Každý si najde oblíbený tanec, tanečnici, se kterou nejradši tancuje a třeba dostane kapesníček a také svou nejmilejší písničku. A nebo také prošoupe několikery boty, zníčí několik silonek (ne, ty vážně, nenosím, jen z doslechu 🙂 ) a nebo parkrát někoho šlápne nebo bude šlápnut. Ale hlavně užije si také naposledy spolužáky ze základky.
Čím víc se tento den 14. únor blíží, tak stále intenzivněji přemýšlím nad významem tohoto svátku. Nejsem si zcela jistý, ale tento svátek mi přijde jako zbytečnost, možná to bude tím, že nikoho nemám. Zbytečnost? Přesně, tak to by se mohlo každý den něco slavit, každý den by mohl být něčím významný, jelikož neexistuje den ve kterém by se něco nestalo. Pokud se dva lidi milují, tak si myslím, že jeden den je na lásku málo, lásku je totiž potřeba dodávat druhému člověku po celý život a ne pouze v jeden den. Jít do obchodu vybrat něco co by se vašemu protějšku mohlo líbit a koupit se dá totiž udělat každý den. Miluje tě, taktéž můžeme říkat každý den. Prožívat spolu všechen volný čas také. Tak co je tedy na tomto dnu, tak jiného?
Chce toho člověk tolik, když o něčem nechce mluvit? Dalo by se s klidem v duší říci, že ne. Ale já dneska musel žadonit o změnu tématu, jelikož po mě chtěli odpověď, na kterou jsem neměl dostatek sil a dlouho mít nebudu, jelikož když na to myslím mám slzy v očích a v žaludek se svírá v křeči (večeřel jsem)
Člověk nikdy nechce vstoupit dvakrát do stejné řeky? Ale někdy toužíme po tom, co jsme ztratili, nebo sami ukončili a chceme, aby existovala cesta zpátky?
Návrat do zničeného partnerství už nebude to samé jako dřív. Vždycky mezi partnery je to „něco“, kvůli čemu se rozešli. Ať chtějí, nebo ne, vždycky Náš bývalý zůstane nějakou dobu uložený v podvědomí.
Opět jeden text, kde je dosti výstižný nadpis, který mluví za vše, ale k čemu by to bylo, kdybych psal jenom nadpisy a nevyjádřil se k nim, ano správně k ničemu, tak a teď k tématu.
Sedím, koukám do monitoru, ve sluchátkách mám dvě písničky pořád dokola (Měls mě vůbec rád a Mad World) a přemýšlím co psát mám šílené nutkání psát, ale smysly mam úplně jinde, tak jsem na to zvědavý. Moje nálada se blíží k nule, ale to je jenom malá krize, která snad brzo přejde, ona musí přejít nebo jí budu muset pomoc, jelikož se mi tento stav ve kterém jsem vůbec nelíbí.
Protože může přijít doba, kdy bude konec vaší lásky a vy pochopíte, že jste milovali málo nebo můžete pochopit třeba i něco jiného ale já jsem pochopil, že když Vám život může podrazit nohy, tak to udělá. Co se dá potom dělat. Vlastně nic, pouze se zvednout ze země a jít dál a doufat, že to neudělá znova, jako že určitě udělá a bude to v tu dobu, kdy to budete čekat nejméně.
Plná škola holek (80 z 90) a jen jedna ke které opravdu něco cítím, ikdyž to občas nedávám tím správným způsobem najevo nebo to vypadá úplně jinak, ale jenom ona je ta na kterou neustále myslím. Někdy blbu i s jinými holkami, to jsou pouze kamarádské taškařice, ale i tak jenom k jedné cítím to co k ní cítím.
Jednoduše řečeno: Miluji Tě.
Nejdříve trochu toho bezvýznamného žárlení, které nebylo potřeba a bylo přebíjeno sladkým dále moje blbost alias pravdomluvnost a co je teď ?
Poslední komentáře