Jindrova životní cesta

Upozornění: Tato „povídka“ je smyšlená jakákoliv podobnost s Vaším životem nebo s životem Vašich přátel je nepravděpodobná. Pokud se i přesto v „povídce“ někdo pozná, tak je to tím, že povídky jsou psány životem…

Letos jsem byla jako už několikrát na letním táboře, kde jsem z předchozích let měla hodně kamarádů. Někteří tam nyní už byly jako instruktoři. Dále tam byl jeden „starší“ instruktor, který se mi moc líbil a jmenoval se Petr. Nebudu zastírat, že i on se po mě koukal. Prvních pár dní jsme kolem sebe jen tak chodili. Petr si ke mně potom u táboráku přisedl a začali jsme si povídat a čas plynul, a když odbyla desátá, tak se ostatní začali pomalu rozcházet do svých chatiček a později jsem si uvědomila, že jsem tam s Petrem zůstala sama. Když si to Petr uvědomil, tak řekl, že je pozdě a že mě doprovodí k chatě. Kde jsme si ještě hodnou chvíli povídali, než jsme se rozloučili a šli jsme spát.

V noci jsem myslela jenom na to, jak se mi s Petrem krásně povídalo a že bych si to chtěla zopakovat, ale druhý den jsem Petra nikde neviděla a ptát jsem se po něm radši nechtěla, aby si všichni v táboře hned něco nemysleli. Hnedka by se to rozneslo po celém táboře, a já bych asi nevydržela, jak by na mě ostatní koukali. Proto jsem radši přemýšlela nad tím, jak se asi zítra oslaví moje šestnácté narozeniny.

Druhý den ráno jsem byla akčnější a šla se po ránu trošku proběhnout, abych si vyčistila hlavu, ale moc se mi to nepodařilo, jelikož jsem zahlédla Pavla, kterého jsem znala už z předchozích let a který se mi moc líbil, i když se ostatní holky divily, co na něm vidím, že prý je ošklivý.

Den se blížil ke konci a já jsem si vůbec neuvědomovala, že mám dnes narozeniny, jelikož jsem neměla vůbec čas nad tím přemýšlet. Měla jsem plnou hlavu Pavla. A tak jsem byla při večerním nástupu mile překvapena, že si na mě instruktoři vzpomněli a před celým táborem mi popřáli a řekli mi, že v klubovně mám dort, který si mám po nástupu jít vyzvednout.

Ale co se nestalo. Úplně jsem na ten dort po nástupu zapomněla a vzpomněla jsem si na něj až za dvě hodiny, tak jsem běžela do klubovny a doufala jsem, že tam ještě někdo bude. Zaklepala jsem, nikdo se neozýval, tak jsem vzala za kliku a dveře se otevřely. V první chvíli jsem se zarazila, jelikož v křesle naproti dveřím seděl on, Pavel, ale rychle jsem se vzpamatovala, i když ve mně všechno vřelo a šla jsem přímo ke stolu pro dort. Když už jsem byla s dortem u dveří, tak s jistým nadšením v hlase pronesl: „Právě mi došlo, že jsem ti ještě nepopřál. To bych to měl rychle napravit.“ Jen to dořekl, tak už stál za mnou a měl napřaženou ruku, aby mi mohl popřát. Bez myšlenkovitě jsem odložila dort na židli u dveří, abych mohla přijmout podanou ruku. Potom se stalo něco, s čím jsem nepočítala. Objal mě a políbil. Nejdřív se mi to nelíbilo, ale potom jsem ho nechala a užívala si to. Poté jsme se rozloučili a já jsem šla s dortem na chatku, kde jste ho s holkami snědly.

Podobné příspěvky

• Neexistují žádné podobné příspěvky