Jindrova životní cesta

Upozornění: Tato „povídka“ je smyšlená jakákoliv podobnost s Vaším životem nebo s životem Vašich přátel je nepravděpodobná. Pokud se i přesto v „povídce“ někdo pozná, tak je to tím, že povídky jsou psány životem…

S novými klíči v tašce a se starou šunkou od Nokie jsem vyrazila směr škola. Před školou už na mě čekala Terka s Martinou a hlásily mi, že dnes do našeho oblíbeného butiku na rohu přivezou nové hadříky. Ihned bylo rozhodnuto, že dneska bárek vynecháme a půjdeme rovnou do našeho oblíbeného butiku. Ve škole jsme měly krátkou, takže nám to rychle uteklo a dlouhé chvíle, které nastaly hlavně v nudných hodinách jako je čéjina nebo máťa jsme se bavily hlavně o hadříkách.

Konečně jsme se s holkama dočkaly poslední zvonění a rychle pryč ze školy do butiku. Jaké nemilé překvapení nás čekalo, když jsme došly ke krámku, kde na dveřích bylo napsáno „Přijdu za chvíli“. Terka prohodila: „Tak se zatím podíváme do výloh“ a šlo se na to. Všechny tři nás upoutalo růůůžovoučké tričičko, které bylo vystavené hned v první výloze. Byly jsme do něj hodně zažrané a tak jsme si ani nevšimly, že se vrátila prodavačka.

Vběhly jsme do krámu a jedna přes druhou jsme křičely na prodavačku, že se chceme podívat na to růžové tričko, které je vystavené ve výloze. Paní prodavačka se beze slov rozešla k místu, kde měla další růžová trička. Ihned jsme se v nich začaly přehrabovat a všechny je zkoušet. Co chvíli jsme se smály nebo vykřikovaly „Jééé“, „To chci já“… Za pár hodin jsme z butiku odešly. Než jsme se rozešly každá do svého domovu, řešily jsme, které to slušelo nejvíce, které triččíčko bylo nejhezčí. Všechny jsme měly plnou hlavu růžového trička z našeho oblíbeného butiku na rohu.

Doma jsme nasadila na mamku psí oči a prosila jí, že bych chtěla koupit nové tričko. Nejdříve mamka navrhovala, že jich mám dost a že mi musí stačit. Ale po půl hoďce přesvědčování jsme vyrazily do butiku a to růžové tričko jsme kopily. Cestou domů jsme přemýšlela, jak budou holky zítra ve škole čumět, až přijdu v tom růžovém tričku. V noci se mi o tričku dokonce zdálo.

Ráno jsme v tričku dokonce snídala. Do školy jsem se nehorázně těšila, až budu machrovat na holky, že já mám nové růžové tričko a oni ne. Před školou jsem zastihla jen Martinu, která na sobě taky měla růžové tričko ze včerejška, což mě zarazilo. Když jsme s Martinou vešly do třídy a podívaly se na místo, kde sedí Terka, tak jsme viděly, že má taky růžové tričko ze včerejška. Normálně bychom se tomu asi zasmály, ale nyní jsme byly naštvané jedna na druhou. Protože jsme si včera řekly, že si trička půjdeme koupit dneska společně a tak jsme spolu celý den nemluvily. I domů jsme šly každá sama, i přestože máme kus cesty společné.

Podobné příspěvky

• Neexistují žádné podobné příspěvky