Jindrova životní cesta

Byl přelom června a července 08 u nás ve škole zrovna probíhal projektový týden, v němž jsi studenti zvolili z několika variant, jak by chtěli prožít a zpříjemnit si tak konec školního roku. Já jsem si ještě s dalšími 6 studenty zvolil turistický kurz, kterému „velel“ p. Levý.

seznam turistů:

• Aleš L.
• Petra B.
• Petra F.
• Veronika H.
• Jaroslav K.
• Pavla P.
• Jana V.
• a já

A jak týden probíhal?

V neděli ráno jsme se srazili na vlakovém nádraží v Kralupech nad Vltavou a rozjeli jsme se motoráčkem. Cílem naší cesty byl Josefův Důl, kde jsme měli strávit poslední školní dny. Když jsme v odpoledních hodinách vyčerpaní vystoupili z motoráčku, tak na Nás čekala štreka do chaty, kde jsme si měli užít poslední školní dny. Cesta ubíhala velice pomalu, i když byla po rovině, ale jak říkám „Slunko je sv*ňa“. V chatě na Nás čekali malé útulné pokoje, které jsme si hravě rozdělili a čekali jsme už jen na jednu opozdilkyni, která musela teprve „doletět“ do chaty. Čekali jsme na ní v nejbližší osvěžovně, kde jsme se mohli i občerstvit. Když „doletěla“, tak s námi ještě popila a šlo se do chaty, kde jsme byli seznámeni s plánem následujících dnů.

Pokračování v textu: Jak jsem se stal turistou

Ti co vědí o mém životě trochu víc, tak už jim určitě došlo, že zde nechci rozebírat turistický projekt, jak by to mohlo vypadat, nýbrž zde chci zhodnotit uplynululý půlrok svého života.

A co mě tedy „tlačí“?

Na turistickém projektu jsem se seznámil s druhou mlčenlivou Petrou B., s chytrou Pavlou a krásnou Jančou, která mě ze všech jmenovaných dostala nejvíc. Proč jsem nezmínil Péťu F., Verču a Jardu, jelikož o těch jsem věděl už dřív ve škole.
O tom jak projekt probíhal už víte, nyní je čas zhodnotit půlrok s krásnou Jančou

Krásná Janča

Na začátku kurzu normální holka jako každá jiná. Projdete kolem ní, všimnete si jí a odcházíte a na konci… to se dozvíte až na konci
Týden plynul jako studená voda v řece – neúprosně ke konci našeho výletu, parta lidí se utužovala a sbližovala při každodenních všedních i nevšedních činnostech, které jsme zažili – procházky, večerní bowlingová klání, noční drbárna a jiné další…
Nyní už je konec, ale jen odstavce, tři slova, která mluví za vše „Zamiloval jsem se!“

Jsou tu prázdniny

Z rozjetého vlaku se blbě vyskakuje a tak pokračuje to co začala na „turisťáku“ – láska jede
O prázdniny jsme se několikrát viděli, povídali si, procházeli se… znáte to… Potom jsem odjel rychle a nečekaně na dovolenou a moje Janička zrovna slavila narozeniny – vnitřní krize – dovolená mě neba, radši bych byl s Janičkou, posílám alespoň sms přání a později kupuji i dárek:
volný proud myšlenek – že by den před odjezdem domů a to ještě ráno – krámy otvírají od 9.00 – dmnc, jsem vzhůru od 7 co mám dělal?!? projdu promenádu a rozmyslím si co chci, první otevřený krámek, jsem šťasten vlítnu tam, prodavačka ještě rozespalá, nechápe, chce rychle otevřít, dámo! klídek jen si vezmu co chci a nechám tě bdít – mám to! a rychle na druhou snídani

Začátek školy

Dárek Janičce dávám opožděně první školní den a to jsem ještě rušen, prófou, se kterým jedeme na seznamovák s prváky (nepopsatelně mě to „sejří“, Janička stojí vedle mě a já musím řešit výlet, dordele!)
Ve škole se skoro nikomu nevěnuji, žiji jen Janičkou, velké přestávky jsou jen její *IN LOVE*
Je čas výletu, pruda zase bez Janičky, alespoň že vynalezli smsky Jedna pozitivní věc na výletu byla. Dostal jsem zde několik rad, za které moc všem děkuji, i když to mohlo vypadat, že Vás nevnímám, poslouchal jsem na 120%

Všechno jednou končí

Rády jsem si vzal k srdci, věděl jsem co chci – být s Janičkou snažil jsem se s ní být, co to šlo, občas to nevyšlo, ale to mě hnalo dál, vymyslet další společnou aktivitu… Ale pomalu to nějak ochabovalo, velké přestávky už nejsou jen naše, je tu učení, kamarádi na vedlejší, škola na vedlejší na hlavní jede Janička – normálně jsem se učil ve škole, nyní doma, abych ve škole mohl být jen s ní…

Nový rok hrobem

Je tu nový rok, Janička jede lyžovat čili moje plány na společnou akci zase krachly, nevím jestli jsem se ti o ní zmínil, ale v hlavě byla. Nový rok a já jsem o rok starší, přišlo mi hodně přání ale jedno ne, smutním. Když se vrací z hor, dovím se, že ve spěchu nechala mobil doma, stane se
Už nějaký čas pocituji, že to neklape, mám všechno na vedlejší jen Tebe Jani na hlavní, ale u Tebe je to nejspíš jinak, propadám depresím. Přemítám, kde jsem udělal chybu…
Plán? V úterý končíme stejně mohli bychom se vidět a trávit společně zase nějaký čas Kolikrát to vyšlo? 1x a to ještě takovým stylem, že jsem byl rozkolejen a nevěděl jsem kde jedu a kam se řítím, u Tebe kamarádky na hlavní já na poslední koleji, která je slepá, deprese se prohlubují…
Píši Ti nehezkou smsku, dozvídám se to co vím, nějak to neklape, chci aby to klapalo, jsem ochoten udělat co koliv – Jedno úterní odpoledne se sejdeme, cítím TO, je tu konec, zdvořilost mě neopouští vstupujeme do eSka, Janička první, chceš něco? Ne, díky… Půjdeme nahoru? Ne. OK. Ruce se mi klepou… chytám suchou kytku, koukám ti do očí a ty mi říkáš, že je tu k.o.n.e.c došla mi podruhé v životě slova (poprvné to bylo v umývárce předtím než jsme si předali vánoční dárečky) ty odcházíš, chvíli sedím, koukám na místo, kde jsi seděla, v očích jsem ti viděl slzy, brečela jsi? já strašlivě moc.
Zrovna mi to moc nemyslí, koukám na hodinky, napadá mě, když poběžím stihnu bus… Vyběhnu ale zase Tě vidím, koukám do země a běžím, přes slzy stejně nevidím… Beru tašku a jdu s holkama na bus, slzy jsem otřel přede dveřmi… Holky se diví, že s nimi jedu, mlčím, koukám do země, brečím a oni chápou… Píši Janyce co dělá, jestli by jsme mohli pokecat? Pokec to byl opravdu na úrovni, Janyka mluví, já si brečím do čokolády… Večer ti píši smsku, jak moc pro mě znamenáš a že bych chtěl všechno vrátit zpátky… Odpověď není… Píši ještě týden nebo dva – neznám čas, vše kolem mě jen plyne… Vím jen jediné, přišel jsem o človíčka, kterého jsem strašně miloval a stále miluji… Chtěl bych Tě zpátky…

P.S.: Doufám, že ti dorazil kredit, který jsem ti nabyl v pondělí ráno, když jste byli zrovna v divadle… Říkala si totiž že nemáš kredit, tak jsem nám chtěl zase trochu pomoc… (na tomto místě bych chtěl znova poděkovat nyní někomu jinému)

P.S.2: Miluji Tě!, Vrať se mi…

P.S.3: Omlouvám se všem jmenovaným i nejmenovaným a také těm kteří zde mají vystavenou fotografii, ale i Vy patříte do mého života a hlavně Tobě Janičko, pokud to budeš číst…

Štítky:boj, konec, láska, projekt, škola, Velvary, žena

Podobné příspěvky

• Bylo nebylo
• Divno, pusto a prázdno
• Překrásné dnešní nedělní odpoledne