Zmlátí mě kdykoliv, bránit se nemá cenu

Povídky       1 180x zobrazeno Přidat komentář

Sedím v autobuse a poslouchám muziku a užívám si cestu. Dorazili jsme do zastávky, za mnou sedí skupinka Romů a když kolem mě jeden prochází začne mě bolet koleno, auu. Právě mi jeden Rom uštědřil jednu dobře mířenou na brňavku a ještě přidal: „Moc nečum, zmrde, zítra dostaneš!“ I přes hudbu ho slyším ale nereaguji, jelikož vím, že to nemá cenu. Vystoupí z autobusu a my se rozjedeme, Romové na mě ještě stále pořvávají a jen bůh ví co ukazují, stále totiž nereaguji, jen si myslím něco o prdeli…

Vystupuji z autobusu a mířím do nákupního centra, kde vidím bezproblémový romský páreček a ihned zapomínám na vše co se stalo v autobuse a prodírám se kupředu plným centrem. Na „náměstíčku“ mě zaujme další šťastný párek nyní bílý, jelikož mě na nich něco zaujalo tak si je prohlížím více než by bylo zdrávo, naštěstí si to rychle uvědomím a odcházím a doufám, že můj pohled zůstal bez povšimnutí. Odcházím nakupovat…

Druhý den ráno čtu na internetu, obchod v nákupním centru přepaden. A hle tam jsem včera byl, proto rychle klikám na odkaz. A jé, ty znám! To je přeci ten bílý párek, který mě zaujal.

A proto mě zajímá proč házíme všechny Romy do stejného pytle, jsou doopravdy všichni stejní a bílý jsou nej? Záleží snad na barvě pleti? Nebo je za tím něco jiného?

Sdílej:
    Štítky:,
    Hlasovat proti tomuto příspěvkuHlasovat pro tento příspěvek (zatím nehodnoceno)
    Loading...


    RSS (komentáře k příspěvku) TrackBack URL

    Komentáře