Jindrova životní cesta

Koncem školního roku se nejlepší žáci naší školy zúčastnili výletu do kempu v Českém ráji.
Vyrazili jsme ve čtvrtek z vlakového nádraží ve Velvarech a na zastávce nedaleko kempu jsme vystoupili kolem čtvrté hodiny odpoledne. S těžkými batohy na zádech a stany v ruce jsme se doplazili do kempu Sedmihorky a z posledních sil jsme postavili stany. Naše první zastávka vedla do místního bufetu, kde jsme zahnali žízeň. Poté jsme vyrazili na krátký průzkum okolí kempu. Všichni jsme se těšili na buřty, které jsme si měli dát k večeři. Bohužel se nám nepodařilo rozdělat oheň, ten se totiž s mokrým dřívím moc nekamarádí a buřty byly spíš uzené v kouři místo krásně opečené na ohni. Když už jsme měli kouře dost uložili jsme se ke spánku. Bohužel ani to nám nebylo dopřáno, protože v noci byla hrozná zima.

V pátek ráno jsme vyrazili na Valdštejn. Cesta vedla mezi pískovcovými skalami. Po zdolání kopce, na kterém stál hrad jsme byli našimi unavenými těly donuceni k přestávce. Poté jsme Zlatou stezkou zamířili na Hrubou skálu. Z té jsme dále pokračovali Myšími dírami zpátky do kempu. Ihned jsme se celý hladový dobrali do hospůdky na oběd. Večer jsme se opět marně pokoušeli rozdělat pořádný oheň na zahřátí ale pokus se nezdařil a my se odebrali do stanů a spali jsme ve všem oblečení, co jsme měli s sebou.

V sobotu nás čekal výlet na Trosky. Všem nám zvedlo náladu zjištění, že na zříceninu pojedeme vlakem. Netušili jsme ovšem, že vlak zastaví pod kopcem a my musíme ten krpál zdolat po svých. Navíc jsme se všichni teple oblékli takže jsme museli nést oblečení, které jsme po cestě odkládali, v ruce. Na zpáteční cestu jsme se posilnili dobrým obědem v restauraci pod Troskami a vyrazili. Do kempu jsme se vrátili kolem čtvrté hodiny odpoledne a všichni jsme se těšili na kuře, které jsme měli obědnané k večeři. Po vynikající večeři jsme opět seděli u doutnajícího ohně a pan učitel se nám pokoušel zvednout náladu hrou na kytaru. Náš zpěv ovšem připomínal skřehotání, protože se na nás začalo projevovat nachlazení.

V neděli se studené noci na nás dokonale projevili. Méně odolná polovina naší výpravy vypadala jako chodící mrtvoly a odmítala vylézt z relativního tepla spacáků. Zabrala až vidina teplé polévky k snídani. K odpoledni nás opustila kolegyně a odjela domů o den dřív. Všem bylo jasné, že výlet dnes nepřichází v úvahu. Někteří to ovšem nechtěli vzdát a prosadili si alespoň procházku po okolí. Po návratu se hrály míčové hry. Naštěstí dobrovolně. Večer se konal rozlučkový oheň. Konečně se nám podařilo přimět oheň ke spolupráci a tak jsme mohli důstojně ukončit náš výlet.

V pondělí ráno jsme až s podivnou aktivitou (zřejmě vidina domova) složili stany. Opět s krosnami na zádech jsme se dovlekli na zastávku. Na nádraží v Kralupech jsme dorazili pozdě odpoledne a po poslední památeční fotografii jsme se každý odebrali k domovu.
Závěrem můžu říct, že i když se nám nevydařilo počasí a neustále nám bylo zima, výlet stál za to. Už se těším na další!!!

Fotogalerie

[Prezentace]

(zatím nehodnoceno)

Loading...