Co by Vás mohlo zajímat o relaxaci

Blog, Top       2 740x zobrazeno Přidat komentář

Napsal jsem text o tom, že začínám relaxovat ale víte vlastně všichni co to si pod slovem relaxace představit? Pokud nevíte, tak je tento text určen Vám a pokud si něco myslíte, ale nejste si jistý, tak taky pokračujte.

Relaxace

Relaxace je uvolnění svalového a duševního napětí. Jednou z cest, jak zvládnout toto vnitřní napětí, je naučit se relaxaci. Ten kdo ovládl umění relaxace, zůstane uvolněn za všech okolností. Vždy bude pánem sama sebe, uvolněný a nikoliv napjatý či křečovitě stažený. Mnoho lidí se relaxačními technikami zabývalo a někteří dokonce jejímu zdokonalování zasvětilo život. Tvůrce progresivní relaxace E. Jacobsen se dožil velmi vysokého věku, a podstatnou část života věnoval zdokonalování její techniky. Proto neexistuje pouze jedna varianta tohoto cvičení, ale velké množství složitých technik z různých období Jacobsonova života. Relaxační techniky pomáhají člověku, který je fyzicky vybaven na život v pralese, k lepšímu přežití v civilizaci. Ačkoliv se za posledních několik tisíc let zcela změnil lidský způsob života, základní fyziologické funkce zůstaly relativně jednoduché. Termín relaxace v podvědomí lidí zakotvil především jako obdoba odpočinku při nějaké volné zábavě. A protože právě volná zábava představuje pro každého z nás něco i zcela odlišného, je možné nalézt lidi jak „relaxují“ na zahrádce, při sportu, ale také v kině, u televize, v horších případech i u piva, s cigaretou v ruce … Společensky tolerovaná relaxans obdobného druhu ale mají své nutné a nepříjemné důsledky. Takováto relaxace samozřejmě nemůže plnit svůj ryzí význam, jímž je celostní uvolnění napětí – v lepším případě to, co „uvolní“ z jedné strany poškodí a spolehlivě uvede do stresu zase z té druhé a následky na sebe nenechají nikdy dlouho čekat. Relaxace je jednou ze základních podmínek regenerace sil a vysoké kvality Vašeho života. Starověké kultury nám zanechaly klasickou relaxaci, a my z ní vycházíme, nicméně používáme především relaxace vybudované na nejnovějších principech. Relaxace značí uvolnění, odstranění napětí všeho druhu z našeho těla i duše. Hluboká relaxace se většinou označuje jako meditace. Relaxaci musí vždy předcházet fáze tělesného a duševního klidu.

Relaxační techniky

Základní relaxace inspirovaná Jógou (z Asie):

místo užití – doma nebo jinde v klidné místnosti s tlumeným světlem výchozí poloha – vleže na tvrdší podložce, nohy mírně od sebe, ruce volně podél těla dlaněmi vzhůru postup – můžeme si zavřít oči, všímáme si nejprve míst, kde se naše tělo dotýká položky; ruce i nohy necháváme bezvládně ležet, cítíme v nich příjemnou tíži; všímáme si dechu, s každým nádechem proudí do našeho těla životodárná energie, s každým výdechem se naše celé tělo uvolňuje – dýcháme klidně a pravidelně na závěr se ještě zhluboka nadechneme, protáhneme se jako při probouzení a otevřeme pomalu oči…

Progresivní relaxace (z USA):

místo užití – doma, v kanceláři, skoro kdekoliv výchozí poloha – vsedě na židli postup – postupně napínáme a uvolňujeme svaly ve svém těle, můžeme projít celé tělo nebo podle potřeby některé části vynechat; postupujeme tak, že se zhluboka nadechneme, sval napneme, počítáme do tří a pak s výdechem povolíme; je dobré postup u jednoho místa opakovat dvakrát jak můžeme postupovat? - začneme třeba hlavou – čelo, pak obličejové svaly, žvýkací svaly – krční svaly, ramena – paže – zatneme bicepsy, dlaně a prsty – zatneme pěst – prsní svaly, břišní svaly, zádové svaly – hýžďové svaly, stehenní a lýtkové svaly, chodidla – zatneme prsty u nohou – nakonec ještě hluboký nádech, výdech a protažení

Autogenní trénink (z Německa):

(vyžaduje postupný nácvik po jednotlivých krocích, který může trvat až týdny, je dobré mít instruktora nebo si alespoň přečíst příručku) místo užití – při nácviku podobně jako v prvníím cvičení, později už tolik na místě nezáleží výchozí poloha – vleže, autogenní trénink se dá provádět i v sedě na židli cvičení je rozděleno do jednotlivých kroků, týkajících se postupně různých částí těla,k nimž se vážou tyto formulky (při samostatném nácviku si je každý opakuje v duchu): – mé nohy jsou těžké, cítím tíži v nohách – mé ruce jsou těžké, cítím tíži v rukách – v nohách cítím příjemné teplo – v rukách cítím příjemné teplo – můj dech je klidný a pravidelný – cítím příjemný pocit tepla v oblasti svého břicha – mé srdce bije klidně a pravidelně – mé čelo je příjemně chladné cvičení končí tím, že si v duchu řekneme nějakou pozitivní formulku, která se může týkat něčeho pro nás důležitého, například „jsem klidný a sebevědomý“ nebo třeba „alkohol je mi lhostejný“…

Koncentrace

Je tím větší, čím větší je absolutní hodnota zájmu. Čím méně jsme zvyklí něco dělat(návyk), tím více vůle musíme vynaložit. K

Sugesce

Sugesce je podmanivé působení neboli ovlivňování myšlení či představ, jemuž osoba neúmyslně podléhá. Podléhat může myšlence, představě, přání (touze) nebo názoru někoho druhého, ale také sama sebe. Nedá se říci, že pokud někdo ovládá sugesci, umí manipulovat lidmi. Sugesci, do jisté míry, používáme všichni. Je to neverbální komunikace, kterou neovlivňujeme vědomě, ale podvědomě (chcete-li nevědomě), a stejně jako většina lidí ji používáme naprosto samozřejmě, aniž si to uvědomujeme. Můžeme ji používat i cíleně a vědomě, v této souvislosti se nejčastěji mluví o řeči těla, či tónu hlasu. Pokud se o ni někdo víc zajímá, může skutečně ovlivnit vaše názory či uvažování, je však velmi nepravděpodobné, že by vás mohl ovládat. (Schopnost jednat s lidmi a přesvědčovat je o svých názorech může mít spousta lidí vrozenou, nebo se jejím základním principům může naučit z knížek a většinou to přispívá ke klidnějšímu řešení konfliktů a podobně).

Autosugesce

Spočívá na nepřetržitém opakování jisté formule, která má posloužit ke změně námi negativně nazývaných zvyků či vlastností, které chceme přetvořit ve zvyky a vlastnosti jiné. Opakování formule je shodné jako opakování v procesu učení, kdy se snažíme učenou látku pevně vtisknout do naší mysli a proto postupujme obdobně jako bychom se učili (nejlépe se naučíme tehdy, pokud si učební látku opakujeme nahlas a třeba si ji i píšeme na papír). V procesu učení se učební látka ukotvuje v našem předvědomí, odkud si ji můžeme v nejbližší době libovolně vybavit. Pak látku zapomínáme. Při autosugesci však nejde o to látku se naučit, nýbrž o to, pevně ji ukotvit ve své mysli takovým způsobem, aby na ni nebylo zapomenuto. Je nutno ji ukotvit v nevědomí(a nikoli předvědomí jako u učení)tak, aby obsah formule neustále automaticky působil na naše činy a chování. Takovéhoto spojení docílíme tím, že se – na rozdíl od procesu učení – na opakovanou formuli nekoncentrujeme a třeba i vůbec nesoustředíme. Tak se můžeme soustředit např. na to, že myjeme nádobí, přičemž si zcela automaticky(polovědomě) opakujeme formuli. Tak již samo opakování této formule probíhá na půli cesty mezi vědomím a nevědomím a formule proniká do nevědomí rychleji. Stejně jako u učení platí, čím častěji si formuli opakujeme, tím rychleji ji v nevědomí ukotvíme a tím bude i silnější její vliv z nevědomí. Pokud je sugesce způsobena vlastní myšlenkou (nápadem, názorem, přáním…) hovoříme o autosugesci (auto = latinsky sám), která už vědomá být může, ale nemusí. Nevědomá autosugesce může způsobit mentální onemocnění (např.: Anorexii – dívka si vsugeruje, že je tlustá). Nicméně, autosugesce může být i vědomá a cílená. Vědomá autosugesce má velmi blízko k sebeovládání a tyto dvě „schopnosti“ mají podobné výsledky. Rozdíl je v „postupu“: při sebeovládání se snažíme silou vůle vydržet něco, co je nám nepříjemné, nebo neudělat (neříci) něco, co bychom si přáli, ale víme, že to v onu chvíli nemusí být vhodné (a pro nás prospěšné). V autosugesci jde o to, přesvědčit své vědomí o něčem, co nemusí být pravdou, abychom mohli jednat, jakoby to pravda byla. Dá se i říci, že autosugesce je sebeovládání pro pokročilé, ale je mnohem vhodnější a bezpečnější posilovat svou vůli, než si zahrávat se svým vědomím.

Meditace

Meditací se nejčastěji rozumí různé praktiky prohlubování soustředění za účelem dosažení změněného stavu vědomí. Obvykle se považuje za součást východních náboženství s počátkem ve védském hinduismu, ale rozvinula se také nezávisle v islámském súfismu. Někdy tento pojem také označuje prosté rozumové přemítání a v některých náboženstvích také určité druhy modlitby. Slovo meditace pochází z latinského „meditatio“, které znamená „rozjímání“. Meditací se obvykle míní jedno z následujících: stav, kdy je mysl zbavená všech myšlenek mentální otevření se „božskému“ soustředění mysli na jeden objekt (jako je dýchání nebo slovní mantra) intuitivní vhled do náboženské doktríny (např. vipassaná v buddhismu)

Zdroje:

http://ireferaty.lidovky.cz/308/3022/Relaxace
http://astro.aura.sweb.cz/Relaxace.htm
http://www.galatea.cz/cs/relaxace/
http://zdravi.doktorka.cz/relaxacni-technik/
http://mujweb.cz/www/kdo-co-koliv/blize_k_harmonii.htm
http://mujweb.cz/www/kdo-co-koliv/byliny5.htm
http://cs.wikipedia.org/wiki/Autosugesce
http://cs.wikipedia.org/wiki/Meditace

Sdílej:
    Štítky:
    Hlasovat proti tomuto příspěvkuHlasovat pro tento příspěvek (zatím nehodnoceno)
    Loading...


    RSS (komentáře k příspěvku) TrackBack URL

    Komentáře