Jindrova životní cesta

Upozornění: Tato „povídka“ je smyšlená jakákoliv podobnost s Vaším životem nebo s životem Vašich přátel je nepravděpodobná. Pokud se i přesto v „povídce“ někdo pozná, tak je to tím, že povídky jsou psány životem…

Tábor utekl jako voda a už zase začínala škola, letos jsem šla do druhého ročníku. Jediná pozitivní věc na škole je že po prázdninách uvidím Terku s Martinou. A budeme si moc vyprávět, jak jsme prožily prázdniny, ale tím to začíná i končí, když si představím, že mě čeká čéjina a máťa, tak omdlévám. Čéjinu jsem uhrála na trojku ale z matiky mi hrozila pěťa. Tak jsem se to naučila a nechala se vyzkoušet, i když jsem z toho velkou radost neměla, ale hlavně že to potěšilo naší matikářku, která si nejdřív myslela, že mi někdo napovídá. Ale nakonec uznala, že jsem se to naučila a dala mi čtverku se slovy, že v druhém ročníku se budu muset víc snažit.

Klikni zde, pro přečtení celého příspěvku »

(zatím nehodnoceno)

 Loading ...

Upozornění: Tato „povídka“ je smyšlená jakákoliv podobnost s Vaším životem nebo s životem Vašich přátel je nepravděpodobná. Pokud se i přesto v „povídce“ někdo pozná, tak je to tím, že povídky jsou psány životem…

Letos jsem byla jako už několikrát na letním táboře, kde jsem z předchozích let měla hodně kamarádů. Někteří tam nyní už byly jako instruktoři. Dále tam byl jeden „starší“ instruktor, který se mi moc líbil a jmenoval se Petr. Nebudu zastírat, že i on se po mě koukal. Prvních pár dní jsme kolem sebe jen tak chodili. Petr si ke mně potom u táboráku přisedl a začali jsme si povídat a čas plynul, a když odbyla desátá, tak se ostatní začali pomalu rozcházet do svých chatiček a později jsem si uvědomila, že jsem tam s Petrem zůstala sama. Když si to Petr uvědomil, tak řekl, že je pozdě a že mě doprovodí k chatě. Kde jsme si ještě hodnou chvíli povídali, než jsme se rozloučili a šli jsme spát.
Klikni zde, pro přečtení celého příspěvku »

(zatím nehodnoceno)

 Loading ...

Upozornění: Tato „povídka“ je smyšlená jakákoliv podobnost s Vaším životem nebo s životem Vašich přátel je nepravděpodobná. Pokud se i přesto v „povídce“ někdo pozná, tak je to tím, že povídky jsou psány životem…

Po týdnu ticha mezi Bárou a Benem. Byla Bára vyčerpaná čekáním na Bena. A došla k závěru, že své tajemství, řekne rodičům. A tajně doufala, že to pochopí a neodsoudí jí tak jako Ben. Bára chodila pár dní opatrně okolo rodičů a hledala příležitost, při které by jim mohla vše vypovědět. Ale příležitost nepřicházela.
Klikni zde, pro přečtení celého příspěvku »

(zatím nehodnoceno)

 Loading ...

Upozornění: Tato „povídka“ je smyšlená jakákoliv podobnost s Vaším životem nebo s životem Vašich přátel je nepravděpodobná. Pokud se i přesto v „povídce“ někdo pozná, tak je to tím, že povídky jsou psány životem…

Bára leží na posteli, kouká do stropu a rozjímá o novince, kterou se dozvěděla. A ví, že na ní musí připravit rodiče a sdělit jí Benovi. Nejlepší bude začít u Bena a potom jí společně řekneme rodičům. Katku napadne, že rodiče mají dnes večer nějakou akci, takže s Benem by to mohla probrat už dnes. Hned mu píše smsku: „Dnes ve vecer u me, pa, SMTM“

Klikni zde, pro přečtení celého příspěvku »

(zatím nehodnoceno)

 Loading ...

Upozornění: Tato „povídka“ je smyšlená jakákoliv podobnost s Vaším životem nebo s životem Vašich přátel je nepravděpodobná. Pokud se i přesto v „povídce“ někdo pozná, tak je to tím, že povídky jsou psány životem…

Bára druhý den volá do ordinace, aby si domluvila termín návštěvy. Potom hned volá Katce, jestli má zítra od dvou hodin čas, že si domluvila prohlídku. Katka jako dobrá kamarádka si čas udělá, i kdyby ho neměla. Katka se nezapomene zmínit Terce s Martinou, že kamarádka, kterou včera potkala je nejspíš těhotná… Holky se samozřejmě hnedka vyptávaly na podrobnosti, jako kdo jí to udělal, jak to že na to nepřišla dřív a sama, že si toho rodiče a hlavně přítel nevšiml… Ve škole bylo hlavní téma Bára.

Klikni zde, pro přečtení celého příspěvku »

(zatím nehodnoceno)

 Loading ...

Upozornění: Tato „povídka“ je smyšlená jakákoliv podobnost s Vaším životem nebo s životem Vašich přátel je nepravděpodobná. Pokud se i přesto v „povídce“ někdo pozná, tak je to tím, že povídky jsou psány životem…

Je noc, ležím v posteli a převaluji se, nemůžu usnout. Neustále musím myslet na naše růžová trička! Kde se asi stala chyba… A taky tajně doufám, že zítra už bude ve škole vše bez problémů. Usnula jsem kolem půl druhé ráno. Ráno vstávala v sedm hodin. Rodiče na mě ihned poznali, že jsem celou noc nespala a tak se ptali, co se děje? Odpověděla jsem jednoduše: „Nic“, rychle jsem se nasnídala a šla do školy. Dnes už jsem si do školy nevzala to růžové tričko. Jaké milé zjištění mě čekalo, když jsem vyšla z domu, před brankou stály holky Terka s Martinou a umívaly se na mě, jako by se včera nic nestalo.

Klikni zde, pro přečtení celého příspěvku »

(0 hodnocení, 2 hlasů)

 Loading ...

Upozornění: Tato „povídka“ je smyšlená jakákoliv podobnost s Vaším životem nebo s životem Vašich přátel je nepravděpodobná. Pokud se i přesto v „povídce“ někdo pozná, tak je to tím, že povídky jsou psány životem…

S novými klíči v tašce a se starou šunkou od Nokie jsem vyrazila směr škola. Před školou už na mě čekala Terka s Martinou a hlásily mi, že dnes do našeho oblíbeného butiku na rohu přivezou nové hadříky. Ihned bylo rozhodnuto, že dneska bárek vynecháme a půjdeme rovnou do našeho oblíbeného butiku. Ve škole jsme měly krátkou, takže nám to rychle uteklo a dlouhé chvíle, které nastaly hlavně v nudných hodinách jako je čéjina nebo máťa jsme se bavily hlavně o hadříkách.

Konečně jsme se s holkama dočkaly poslední zvonění a rychle pryč ze školy do butiku. Jaké nemilé překvapení nás čekalo, když jsme došly ke krámku, kde na dveřích bylo napsáno „Přijdu za chvíli“. Terka prohodila: „Tak se zatím podíváme do výloh“ a šlo se na to. Všechny tři nás upoutalo růůůžovoučké tričičko, které bylo vystavené hned v první výloze. Byly jsme do něj hodně zažrané a tak jsme si ani nevšimly, že se vrátila prodavačka.

Klikni zde, pro přečtení celého příspěvku »

(zatím nehodnoceno)

 Loading ...

Upozornění: Tato „povídka“ je smyšlená jakákoliv podobnost s Vaším životem nebo s životem Vašich přátel je nepravděpodobná. Pokud se i přesto v „povídce“ někdo pozná, tak je to tím, že povídky jsou psány životem…

Bylo teplé letní odpoledne a já už měla po škole. A jako každé odpoledne jsem si šla sednout se svýma kámoškama do našeho oblíbeného bárku. Kde jsme si daly pár decek vody a parádně si pokecaly. Bylo to pár dní po tom, co jsem měla tak vydařenou oslavičku svých pátnáctninek.

Naše debaty se točily pouze okolo mého nového mobilního dotykáče, který jsem dostala od rodičů, za co jsem jim moc vděčná. Jelikož můj milocshkej mobillek má mocccičky mooc vymazlenech funkcích. Čas nám ubíhal velice rychle a my jsme ztratily pojem o čase a domů jsme se dostavily až po dvacáté druhé hodině, v době kdy už o nás měli rodičové strach.

Klikni zde, pro přečtení celého příspěvku »

(+2 hodnocení, 2 hlasů)

 Loading ...

Všude kolem je zlo. Šíří se jako mor. Chcete se mu postavit. A ono vás povalí. Polemizujete, co s nabídnutým a rozjetým životem, uzavíráte se… a neustále přemýšlíte o tom, co děláte, proč to děláte? Chtěli by jste s tím vším zkoncovat, ale nenacházíte sílu nebo si nejste jisti, co přesně by jste měli udělat.

Klikni zde, pro přečtení celého příspěvku »

(zatím nehodnoceno)

 Loading ...

Sedím v autobuse a poslouchám muziku a užívám si cestu. Dorazili jsme do zastávky, za mnou sedí skupinka Romů a když kolem mě jeden prochází začne mě bolet koleno, auu. Právě mi jeden Rom uštědřil jednu dobře mířenou na brňavku a ještě přidal: „Moc nečum, zmrde, zítra dostaneš!“ I přes hudbu ho slyším ale nereaguji, jelikož vím, že to nemá cenu. Vystoupí z autobusu a my se rozjedeme, Romové na mě ještě stále pořvávají a jen bůh ví co ukazují, stále totiž nereaguji, jen si myslím něco o prdeli…

Klikni zde, pro přečtení celého příspěvku »

(zatím nehodnoceno)

 Loading ...