Utekl půlrok, co byly zavřeny neoficiální stránky školy vedené studenty. A před námi se otvírají nové alternativní stránky školy, které vede zdejší učitel Aleš Levý. Jaký chce nabrat směr nebo jak se tváří ostatní učitelé na tyto stránky a na další otázky jsem se ho zeptal, abych Vás mohl informovat o vzniku těchto stránek!
RSS | RSS komentářů | Registrace na webu | Administrace | Nové heslo | Přihlásit se
Když ve středu všichni měli po maturitě, nic nebránilo tomu začít domlouvat večírek. Na který jsme při ukončení maturit oficiálně pozvali všechny učitele. Po ukončení jsme ještě dohodli několik maličkostí a všichni se rozjeli do svých domovů se připravovat na dlouhou noc.
Doma jsem se moc neohřál a už jsem seděl v autobuse směr Slaný, kde jsem šel k Tomovi a od něj jsme vyrazili čekat na Mišku, která nás všechny odvezla do Krulup, kde jsme se cestou stavili na benzínce a Kauflandu a vlastně ještě u Toma doma pro peněženku 🙂
Před druhou hodinou jsme se všichni scházeli před Městským úřadem ve Velvarech, abychom si došli pro maturitní vysvědčení, které nám na úřadě mělo být slavnostně předáno. Nejdříve jsme všichni postávali venku a povídali si o vydařeném včerejším dni. A před úderem druhé hodiny jsme vstoupili do budovy úřadu a čekali před síní, ve které nám mělo být vysvědčení předáno. S úderem druhé hodiny jsme byli všichni vpuštěni do místnosti, kde jsme se rozdělili na dvě poloviny a stoupli si proti sobě. Nejdříve promluvil zřizovatel školy, poté ředitel školy a nakonec ještě místostarosta a poté se mohlo přistoupit k samotnému předání vysvědčení.
Všechny co znám, už měli maturitu za sebou a já stále čekal a učil se. A dnes jsem se dočkal, přišel den M. A já věděl, že tam musím jít a dát do toho všechno. Dokázat, že jsem čtyři roky nechodil do školy zbytečně, že snažení učitelů nebylo marné.
My přejeme Vám…
Ráno jsme se všichni sešli na slavnostním zahájení maturitního boje, kde nejdříve promluvil pán třídní, který předal slovo paní předsedkyni a na závěr promluvil zástupce za studenty Tomáš, který popřál paní předsedkyni následující:
Paní předsedkyně, přejeme Vám… Špatný zrak, abyste neviděla naše chyby. Špatný sluch, abyste neslyšela naše chyby. A dobrý chrup, abyste naše chyby překousla.
Nejdříve koukala paní předsedkyně trochu divně, co že to ten Tomáš říká, ale když vyřkl svoje přání, již úsměv kolem úst Jí hrál.
Blíží se náš konec, konec na střední škole nyní si ještě dáme týden volno od školy v podobně svaťáku, ve kterém se budeme snažit dohnat, to co nám za čtyři roky uteklo nebo jsme pozapomněli. A potom přijde na řadu každého hodinka slávy. Jak zazáříme bude záležet na štěstí? naučenosti? Každý se s tím bude muset nějak poprat. Užít si svojí poslední hodinu zkoušení na střední škole. Poslední hodinu, která bude ve víru nervozity, smíchu, radosti, pláče a zklamání.
Naposledy jsme si sedli do lavic jen proto, abychom dostali poslední normální vysvědčení na střední škole. Abychom se naposledy viděli ve škole pohromadě. Se všemi se tak nějak oficiálně rozloučili, ano právě k tomu slouží poslední zvonění.
Na nižší ročníky čekalo na dvoře školy devět stanovišť, kterými museli projít, než byli vpuštěni do budovy školy. Při vstupu do školy všechny uvítal náš obchodní zástupce Tomáš, který nabízel za 150,- Kč volný průchod dvorem. Za vraty už na příchozí čekali maskérky Péťa a Miška, které všechny příchozí nalíčily. Po úspěšném nalíčení je čekala Verča, která pro ně měla připravené tři nádoby, ve kterých byl nejrůznější obsah. Do každého bylo potřeba sáhnout. Další zastávka byla občerstvovací, kdo by nechtěl alespoň jednou v životě okusit moučné červy zalité v želatině. Na dalším zastavění byla potřeba zout obuv, namočit si nohy a projít se v mouce, nic složitého… Po této zastávce se zaplnil prostor u pumpy, kde si všichni myli nohy…
Nic v životě nemá věčné trvání, všechno jednou skončí. Mě/Nám se nyní ke konci blíží naše společné 4 roky na střední škole. Vzpomínky zůstanou, ať na ty lepší či horší časy, přeci jen se nedají jednoduše vymazat. I přesto že sebe víc chceme, nejde to! Někdy se ptám proč? Odpověď nenacházím… Čtyři roky života cca. 160 tvářích, které potkáváte několik let, míjíte se s nimi na schodišti, jezdíte spolu busem, potkáváte se v eSku aj… Na tohle všechno a mnoho jiného zapomenout nejde!
Klikni zde, pro přečtení celého příspěvku »
Už takhle se nacházím v dosti špatném stavu (moji čtenáři tuší) a můj stav se ještě zhoršil. Když se mamka dozvěděla, jak jsem napsal, spíš tedy nenapsal praktickou maturitní zkoušku. Když jsem viděl, jak mi to počítání na doučování už jde, měl jsem radost – nejspíš oprávněně ale předčasně. Nevyšlo to! Byl to úplný propadák! Posral jsem, co se dalo… Takhle nějak jsem se cítil, když jsem se dozvěděl známku. Byl jsem nasraný sám na sebe. Někde se stala chyba, to co jsem na doučování spočítal bez nejmenších problémů, jsem posral, jak jen to šlo. Dosáhl jsem “nejvyššího” ocenění 5…
Konečně se to povedlo! Na naší škole se našla třída, která vydala první číslo školního časopisu. Spíše se povedlo jednu třídu do toho uvrtat, gratulace… Už jen na chodbě zavést schránku na náměty, aby mohli přispívat i ostatní studenti nebo vlastně jsem chtěl napsat zavést e-mail, kam by mohli ostatní posílat své příspěvky.
UPDATE 17.4.09: vyjádření pana řídícího k chybám
Maturita klepe na dveře, první část tzv. “zkoušky z dospělosti” si vyzkouším složit už zítra, abych potom žil v nevědomosti, jak jsem vlastně dopadl, jelikož známky se dozvím až před “sváťákem”. Z toho mi plynou dvě věci – dám první část budu v pohodě a možná se o sváťák zvládnu i něco naučit, nedám to a budu z toho v deli a budu se muset hodně kopat, abych se něco naučil… vidíte ten rozdíl? Já, NE 😀
Poslední komentáře